• Domů • Svátek oskeruší • Popis, výskyt • Výsadba • Využití plodů • Dotaz, objednávka •

Najdi na tomto serveru

Úvodem přijměte pár základních údajů o oskeruších. Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), na Slovácku zvaný „oskoruša“ nebo taky „oškoruša“, je mohutný a krajinářsky velmi dekorativní strom z čeledi Rosaceae a patří mezi jeřáby. Je to opadavý listnatý strom, který jako solitér dosahuje výšky okolo 15 m, v lesích až 30 m. Oskeruše rostou v Evropě od Španělska po Turecko a Balkán a na sever zasahují až k německému Lipsku. Nikde ve svém areálu rozšíření nevytváří souvislé porosty a roste roztroušeně ve světlých lesích. Výskyt na Slovácku a celé JV Moravě je okrajem rozšíření. Mnoho krásných, několik století starých stromů, roste ve vinohradech, zahradách a na mezích. Oskeruše je jedním z velmi užitečných stromů, poskytuje nejen potěchu a stín, ale i cenné plody a kvalitní dřevo.
Podle našich odhadů na našem území Slovácka a celé Moravy není více než 1000 vzrostlých jedinců oskoruší. Ovšem většina stromů, zvláště ve volné krajině je již vysokého stáří a plodných mladých stromů je opravdu málo. Proto vznikla i tato publikace a je pořádána akce „Svátek oskoruší“, abychom společně tomuto krásnému a hodnotnému stromu věnovali větší pozornost .

V odborné literatuře je jen velmi málo údajů o růstu oskeruše v lesích. Při hodnocení růstu této dřeviny ve věku okolo 85 let v lese nedaleko Strážovic bylo zjištěno, že na bohatém stanovišti tam dosahovala oskeruše výšky 21 m a výčetního průměru 29 cm, na chudém stanovišti byla vysoká jen 12 m a výčetní průměr měla 24 cm. Podobné údaje byly zjištěny také v lesích jihovýchodního Německa. Její růst odpovídá dle lesnických výzkumů růstu dubu 2. bonity.
Z délky obvodu kmene je možné usuzovat na její věk. Ve strážnických vinohradech je jasně doloženo (výsadbový kámen a zápis), že stoletá oskeruše měla obvod kmene ve výšce 1,3 m (t.j. „prsní výška“) 140 cm. Ročně se tedy její obvod zvýšil asi o 14 mm. Přirozeně je při takovém odhadu nutné zohlednit úrodnost stanoviště, kde oskeruše roste. V tomto výpočtu vychází největší oskeruše rostoucí ve stejné lokalitě s obvodem kmene 458 cm na cca 350 let stáří. Tento strom však bude jistě starší, jelikož růst se s věkem výrazně snižuje, jak ukazuje přírůst na letokruzích.

Oskeruše v Evropě

Mapové zachycení přirozeného výskytu určité dřeviny se odborně označuje jako její areál. Jeřáb oskeruše roste především na jihu Evropy od Apeninského poloostrova až po Balkán a Černé moře. Ostrůvkovitě i na severu Afriky. Porovnáme-li její zjištěný areál na mapách z poloviny 20. století s dnešním, vidíme velké rozdíly ve střední a západní Evropě. Na Balkáně podle tehdejších map nepřekračovala oskeruše Dunaj a Drávu. Badatelskou prací maďarských výzkumníků se prokázalo přirozené rozšíření této dřeviny v celé Panonii až po jižní předhoří Karpat. Na toto navazuje její přirozené rozšíření na Moravském Slovácku.

Na proměnách poznání areálu oskeruše je dobře patrno, jak se mění lidské poznání a to díky podrobné práci řady odborníků i laických znalců.

Oskeruše u nás

Nejstarší písemná zpráva v češtině o oskeruši pochází z roku 1562 z doby vlády krále Ferdinanda I. Tehdy přeložil Tadeáš Hájek z Hájku do češtiny Herbář svého předchůdce Mattioliho a doplnil jej o své poznatky z Čech. V příloze je ukázka z dalšího vydání Herbáře z roku 1596, které připravil Daniel Adam z Veleslavína. O oskeruši se zde doslova píše: „Domácí čili zahradní oskeruše jest v Itálii známý strom, v Čechách přichází pořídku a jest zde málo známý“.
V Čechám najdeme v současnosti oskeruše pouze v Českém Středohoří, kde se o rozšíření zasložil prý již Karel IV. Výrazně více rostou oskeruše na jihovýchodě Moravy, na Moravském Slovácku. Tato dřevina je zde rozšířena od Pálavských vrchů po Dřevnici a Vlárský průsmyk. Její dnešní stav čítá pouze 200 – 300 stromů v zemědělské krajině a přibližně stejný počet roste v lese.
Celkem je však nutné shrnout, že v našich zemích je oskeruše již 450 let dřevinou vzácnou a stále platí, že i dřevinou málo známou. Hlavně díky tomu, že je velmi složité její množení.

Přirozenost výskytu oskeruše v Pomoraví dokládá také její růst v lesích. Areál výskytu odpovídá nejen fytocenologické charakteristice jejího souvislého areálu (doubravy, dubohabřiny). V lese svou životní strategií také dobře konkuruje dalším volně rostoucím druhům a to jak strategií růstu, kde je spíše pionýrskou dřevinou, tak i poměrnou dlouhověkostí v zapojeném porostu s vysoce položenou deštníkovitou korunou. Kulturní dřeviny v lese (např. opuštěné sady) velmi rychle zarůstají přirozenou vegetací a v jejím stínu kulturní odrůdy jabloní, třešní a hrušní živoří až umírají. Naopak původní druhy třešeň ptačí, jabloň lesní či hrušeň obecná rostou přirozeně v zápoji lesa.

Oskeruše a počátky sadovnictví

Výzkum historie oskeruše v krajině přináší nečekané pohledy na práci našich předků i na jejich důvtip. K velmi zajímavým závěrům dospěli maďarští badatelé (Rapaics 1940, Nyar 2002) při analýze výskytu oskeruše v oblasti Tokajských vrchů jižně od Košic. Tvrdí, že oskeruše rozeseté v zemědělské krajině a staré několik století jsou z velké části stromy ponechané při přeměně lesů v sady a zahrady. K podobným závěrům se dospělo i v Baden-Würtenbersku (Gräter 1997). Zdá se tedy, že se oskeruše podílely na počátcích ovocnářství ve střední Evropě.
K zavádění této dřeviny do zahrad a vinohradů se využívaly také mladé oskeruše nalezené ojediněle v lesích. Toto nám potvrdili pamětníci z Maršova i Hroznové Lhoty při inventarizaci oskeruše na Moravském Slovácku. Totéž potvrdil botanik a evangelický farář Holuby (po němž je pojmenována chata na Javořině) v roce 1888, kdy byl tento způsob získávání sazenic obvyklý v celých tehdejších Uhrách.

Rozšíření jeřábu oskeruše

V lesních porostech moravských Karpat je oskeruše nejméně hojnou listnatou dřevinou. Roste roztroušeně v jednotlivých exemplářích v lesích Pavlovských vrchů, Jihomoravské pahorkatiny, Ždánického lesa, Bílých Karpat a Luhačovické pahorkatiny. Areál jejího výskytu ve sledované oblasti sahá na severu až po Dřevnici a na východě po Vlárský průsmyk. Obdobné je rošíření i v zemědělské krajině.

Oskeruše na Strážnicku

Nejvíc stromů, cca 50 ks, oskeruše mimo lesní porosty bylo nalezeno ve starých sadech a vinohradech na úpatí Bílých Karpat v lokalitě Strážnice - Žerotín, Radějov, Tvarožná Lhota a Kněždub. V žerotínských vinohradech roste nejsilnější oskeruše na Moravě a zároveň jedna z nejsilnějších v Evropě (Kausch 1998) o obvodu 458 cm (výčetní průměr 146 cm).

Samorozmnožovací schopnost oskeruše ve zlínském regionu je malá, ale existuje. V lesích, ale především v okolí cest a polí lze nalézt vzácně semenáčky ve věku 3 – 10 let. Často bývají následně odebrány a přesazeny do zahrad a využívány k pěstování. Registrujeme 7 takto vysazených stromů – bez předpěstování nebo umělého vysazení.