|
Obnovení tradice Výročních
trhů
Pořádání trhů patřilo v minulosti k těm privilegiím,
česky řečeno výsadám, které odlišovali města a také městečka od jejich
vesnického okolí. Německý ekvivalent pro označení městečko je „Markt -
tržiště“ což podtrhuje jeho význam jako místa výměny zboží, potravin a
výrobků. Na ostrožském panství mělo podobné výsady pouze město Uherský
Ostroh a městečka Hluk, Nivnice a právě Hroznová Lhota.
Udělení trhů se povětšinou vázalo právě na povýšení vesnice na městečko,
jako tomu bylo i v případě Hroznové Lhoty. Vesnice Veselská Lhotka roku 1560
povýšena císařem a českým králem Ferdinandem I. Habsburským na městečko a
při té příležitosti jí byly uděleny dva jarmarky, týdenní trh a pečeť se
dvěma hrozny. Právě ty daly vzniknout novému pojmenovaní městečka Hroznová
Lhota.
Při pořádání trhů pak rozlišujeme mezi jarmarky (doslovně der Jahrmarkt -
výroční trh), který se konal jednorázově a jeho počátek byl stanoven
příslušným privilegiem a trhem týdenním pořádaným v určitý den v týdnu (v
Hroznové Lhotě to bylo úterý) a zaměřeným především na směnu běžně
používaných potravin – obilí, lesní plody, máslo, sýry, zelenina, atd.
Výroční trhy byly oproti tomu událostí mnohem barvitější. Konaly se
povětšinou několik dnů,
 nezřídka
i týden. Přijížděli na ni obchodníci z mnohem větší vzdáleností a dováželi
zboží, které nebylo běžně dostupné. Rozsáhlé zastoupení měli především
kramáři prodávající látky, stuhy a pentle uplatňující se na ženských
krojích. Nechyběli ani kožešníci ze strážnice nabízející ovčí dubené
kožichy. Zastoupeni byly překupníci s boty a opasky a samozřejmě i vetešníci
prodávající a vykupující starší oblečení.
Častým sortimentem bylo též vybavení domácnosti, mezi nimiž nesmělo chybět
hrnčířské nádobí od domácích i vzdálenějších výrobců ze Strážnice, Tupes,
Jalubí a dalších, mělo převážně černou zakuřovanou barvu. Dřevené nádobí –
bahany, necičky, mísy, solnička, vařečky, kopistě, ale také hrábě, kosiska,
lopaty, řešeta a další přiváželi na trh horńáci z nichž obzvláště proslulí
byly hloťáci z Nové Lhoty.
K jarmarku neodmyslitelně patřila také hospoda a šenk, kde se domlouvali
větší transakce, zapíjel dobrý obchod, čemuž se říkalo likup nebo aldamáš.
Mgr. Martin Šimša, NÚLK Strážnice |
