Strážnicko je zachovalou krajinou Pomoraví a Bílých Karpat 

Lesy a lesní společenstva

Původně bylo celé území Strážnicko pokryto lesy. Část území spadajícího do BK má převážně hornatý charakter a tomu odpovídající strukturu lesa. Oblast Pomoraví jsou typické nížinné lesy. (odkazy BK a pomoraví) Lesy nyní pokrývají téměř 30% Strážnicka, vyskytuje se zde přes 20 druhů  stromů a keřů. Původní porosty byly  na území Strážnicka tvořeny výhradně listnatými dřevinami převážně ve společenstvech  Tvrdého luhu, dubohabřin a bučin.V těchto lesích je poutavý jarní (kvetení kobeců bylin) a podzimní (barvy listí) efekt.

V lesích můžeme také najít různé druhy orchidejí, např. okrotici bílou (Cephalanthera damasonium), hlistník hlízdnák (Neottia nidus-avis) a kruštík drobnolistý (Epipactis microphylla).

Pro ekosystém (tj.společenstvo rostlin a živočichů)  bučin je charakteristický tzv. jarní aspekt, kdy pod dosud neolistěnými korunami buků kvetou koberce jarních bylin. V  době  jarního aspektu zde můžeme zastihnout zajímavé motýly, jako je martináček bukový, strakáč březový a jasoň dymnivkový. Ve starých lesích Karpat žije i mnoho vzácných brouků, například tesařík alpský, roháček bukový nebo karpatské druhy střevlíků, jako je třeba Carabus obsoletus a  Pterostichus pilosus.

Květnaté  louky

Bílé Karpaty jsou proslulé rozsáhlými květnatými loukami, které patří k nejbohatším v Evropě, roste zde přes 100 druhů vyšších rostlin na 25 m2.Na bělokarpatských loukách se vyskytuje několik desítek zákonem chráněných rostlin, z toho je okolo 30 druhů divokých  orchidejí. Tyto louky tvoří základní plochy síťě přírodních biotopů územních systémů ekologické stability v nelesní krajině.

Vlivem modernizace zemědělství, která sebou nesla nové technologické postupy došlo, k zániku převážné části květnatých luk – typického fenoménu Pomoraví a Bílých Karpat.

Mezi významné druhy patří    např. tořič čmelákovitý (Ophrys fuciflora), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea),  střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), kosatec trávovitý (Iris graminea), k. pestrý (I. variegata).

Vzácná zvířena

V rozsáhlých a z velké části listnatých bělokarpatských lesích žije dosud celá řada vzácných obratlovců. Z drobných hmyzožravců je to třeba rejsek horský, rejsek malý a bělozubka bělobřichá. Hlodavce reprezentuje veverka obecná, plch velký a plšík lískový. Dostatek potravy a klid vyhovuje šelmám a proto zde stále žijí takové vzácnosti, jako je kočka divoká, kuna lesní a také rys ostrovid. Hluboké lesy a dostatek hmyzu jsou základní předpoklady pro početné populace mnoha druhů netopýrů.

V okolí žije také mnoho zajímavých a vzácných ptáků, například strakapoud bělohřbetý, datel černý, kalous ušatý, výr velký, holub doupňák, orel křiklavý, včelojed lesní, jestřáb lesní, čáp černý, rehek zahradní, lejsek malý, budníček lesní, ořešník kropenatý, krkavec velký a další.

K těm nejméně nápadným obratlovcům patří plazi a obojživelníci. Na lesních cestách v okolí můžete potkat ještěrku živorodou, mloka skvrnitého a v loužích drobnou žabku kuňku žlutobřichou. Běžně lze uvidět slepýše křehkého a velmi vzácně i zmiji obecnou.

Ke krajině Strážnicka neodmyslitelně patří staré sady a solitery ovocných stromů. Postupně se však vytrácejí a jsou nahrazovány moderními odrůdami. Ty jsou však náročné na řez, chemickou ochranu, výživu a skladování. Na rozdíl od nich dává většina starých místních odrůd jablek, jako jsou “Kožuchy”, “Štrůdláky” nebo Jeptiška”, dobrou úrodu desítky let, aniž se jim pěstitel věnuje. Jsou odolné proti nemocím, schopné vydržet tuhé zimy a jejich plody mají výborné vlastnosti. Nejedná se jen o odrůdy jablek, ale i hrušní, třešní a dalších ovocných stromů, které dotvářejí typický krajinný ráz. Jejich použití je pestré, hodí se na přímý konzum, mošty, víno, destiláty, povidla, marmelády nebo i k sušení.

Naučné stezky a cyklostezky

Tabulka: Typické přírodní lokality Strážnicka